Nejprve drobná příprava. Musíme mít DTM+zaměření, trasu, stopy příčných řezů, vykreslené příčné řezy a samozřejmě požadované inženýrské sítě. Zde bych se trochu pozastavil. Pro správné promítání do řezů je nejlépe mít sítě zakreslené ve 3D, to znamená, že nejlepšími kandidáty/kandidátkami budou návrhové linie nebo 3D křivky. Návrhové linie jsou vhodnější, ale velký POZOR na jejich křížení v rámci jednoho staveniště. Navzájem se totiž perou mezi sebou, která výška bude v bodě křížení řídící. 3D křivky se naopak usnáší dobře, ale nabízejí méně možností ve stylech.
Postupujme tedy takto:
1) Pokud jsme náhodou inženýrské sítě nedostali ve 3D, máme je k dispozici jako 2D křivky. Ty převedeme na návrhové linie tímto příkazem:
Jednotlivé sítě vybírejte postupně.
2) Podívejme se podrobněji na dialog vlastností Nlinie. Ten je velice důležitý, protože určuje samotný popis a vzhled sítě v půdorysu, hlavně ale v příčném řezu.
Vytvořme si vlastní styl Nlinie pro jednotlivé sítě podle průměru potrubí nebo průřezu.
A určeme průměr, případně vlastní krásný blok s mezikružím (pro zobrazení tloušťky stěny). Pozor, průřez se kreslí ve středu kroužku! Jiný bod vložení lze řešit právě blokem nebo vlastním snížením Nlinie o DN/2.
3) Položením na terén získáme jejich primární výšku. Tu potom snížíme na požadovanou hloubku krytí v editoru výšek či příkazem Zvýšit/Snížit.
4) Nyní se konečně můžeme pustit do samotného promítání. Použijeme příkaz Promítnout objekty do více zobrazení příčných řezů.
po vybrání stopy příčného řezu se objeví následující dialog, který nastavíme takto:
5) Do příčných řezů tímto způsobem promítneme všechny Nlinie ve výkresu.
Schválně jsem zvýraznil slovo "všechny", protože v dialogu se jaksi pozapomnělo na volbu Vybrat objekty... Pokud nebudete chtít některé objekty promítat, dejte je před spuštěním příkazu do vlastní hladiny a zamražte je. Výhoda celého postupu je v dynamičnosti promítání, kde se jakákoliv změna směrového i výškového vedení okamžitě projeví v příčných řezech a o to nám přece jde!
